Výkon RMS je výkon, který můžeme reproduktoru dodávat, aniž by došlo k znehodnocení i při dlouhodobém používání.

Hledáte li reproduktory či subwoofer na svůj zesilovač či autorádio, držte se jednoduchého pravidla. V případě volby reproduktorů na zesilovač by měl jejich výkon RMS být v rozmezí 110-130% výkonu zesilovače. V případě volby subwooferu na zesilovač, je princip právě opačný. Jeho zatížitelnost by měla být cca o 20% nižší, než je výkon zesilovače.

Uvedeme si malý příklad: na zesilovač o výkonu 100W RMS na kanál budeme hledat reproduktory se zatížitelností v rozmezí 110-130W RMS , zatímco na zesilovač o výkonu 1000W RMS budeme hledat subwoofer se zatížitelností v rozmezí 800-900W RMS.

Špičkový (také označovaný jako maximální) výkon je maximální výkon který je reproduktor schopen ,,vstřebat,, avšak na dobu menší než 1s. Ve Vašem rozhodovacím procesu by proto tento parametr neměl mít žádnou váhu. Zaměřte se tedy na trvalý výkon RMS.

Počet cívek spolu s jejich impedancí nám nabízí 2 typy zapojení reproduktorů! Nejčastěji se s nimi setkáte při zapojování dvoucívkových wooferů nebo dvou a více stejných wooferů, ale samozřejmě se dají aplikovat kdekoliv, například při zapojení dvou párů středobasů do dveří, nebo reproduktorů do plata.

Zde máte výsledné impedance nejčastěji aplikovaných zapojení:

Paralelním zapojením 2-cívkového subwooferu, případně 2 reproduktorů o impedanci

a) 4 + 4Ohmy získáme výslednou impedanci 2ohmy

b) 2 + 2Ohmy získáme výslednou impedanci 1Ohm

c) 1 + 1Ohm získáme výslednou impedanci 0,5ohmu

U paralelního zapojení dvou dvoucívkových subwooferů o impedanci

a) (4 + 4Ohmy) + (4 + 4Ohmy) získáme výslednou impedanci 1Ohm

b) (2 + 2Ohmy) + (2 + 2Ohmy) získáme výslednou impedanci 0,5Ohmu

c) (1 + 1Ohm) + (1 + 1Ohm) získáme výslednou impedanci 0,25Ohmu

Sériovým zapojením 2-cívkového subwooferu, případně 2 reproduktorů o impedanci

a) 4 + 4Ohmy získáme výslednou impedanci 8Ohm

b) 2 + 2Ohmy získáme výslednou impedanci 4Ohm

c) 1 + 1Ohm získáme výslednou impedanci 2ohmy

U seriového zapojení dvou dvoucívkových subwooferů o impedanci

a) (4 + 4Ohmy) + (4 + 4Ohmy) získáme výslednou impedanci 16Ohm

b) (2 + 2Ohmy) + (2 + 2Ohmy) získáme výslednou impedanci 8Ohmu

c) (1 + 1Ohm) + (1 + 1Ohm) získáme výslednou impedanci 4Ohmy

V případě, že zapojíte reproduktory ve výsledné impedanci 8Ohm na zesilovač s max impedancí 4ohmy, nedojde k ničemu jinému, než k snížení výkonu zesilovače o polovinu. V případě, že nedodržíte maximální nejnižší hodnotu impedance, v které je zesilovač stabilní, může dojít k poškození nejen zesilovače, ale i reproduktorů, případně subwooferů. Proto doporučujeme nejnižší impedanci, v které je zesilovač stabilní dodržovat!

Impedance reproduktoru je odpor kterým lze ,,korigovat,, velikost proudu vycházejícího ze zesilovače.

Laicky rečeno: výkon zesilovače na 4ohmy je nižší než na 2ohmy, tedy reproduktory s impedancí nižší potřebují vyšší výkon k optimálnímu zvukovému projevu.

Při výběru reproduktorů na autorádio volte reproduktory s impedancí pouze 4ohmy. Při volbě reproduktorů na zesilovač dodržujte maximálně nejnižší impedanci zesilovače, při které je stabilní!

Charakteristická citlivost: Úroveň akustického tlaku vyvolaná reproduktorem při vybuzení výkonem 1W naměřená ve vzdálenosti 1 m od reproduktoru;

Je potřeba si uvědomit, že citlivost je logaritmická veličina, to znamená že její zvýšení o 3 dB je ve výsledku dvojnásobný akustický tlak. Z toho tedy plyne, že reproduktor o citlivosti 93 dB zahraje stejně nahlas, jako dva reproduktory o citlivosti 90 dB a o stejném příkonu.

Protože citlivost je tedy celkem důležitý údaj, snaží se ho někteří výrobci méně či více přikrášlit, proto se např. někdy setkáte s citlivostí udanou při 2,83V. Ano, toto odpovídá 1W, ale pouze při impedanci reproduktoru 8 ohmů. Pokud výrobce uvádí citlivost při 2,83V u čtyřohmových reproduktorů, je tato hodnota o 3 dB vyšší, než při 1W, tzn. čtyřohmový reproduktor s citlivostí 93dB při 2,83V má ve skutečnosti jen 90 dB.

Frekvenční rozsah je zvukové pásmo ve kterém jsou reproduktory schopny hrát. Čím větčí je frekvenční rozsah, tím lépe, jelikož zvuk je podán věrněji a detailněji.

Návrh výhybky reproduktorové soustavy je vlastně hlavním bodem návrhu reproduktorové soustavy. Výhybka určuje, jak bude signál rozdělen mezi jednotlivé reproduktory z hlediska kmitočtu i amplitudy. Umožňuje využít předností jednotlivých reproduktorů a potlačit některé jejich nectnosti. Musí být navržena tak, aby každý reproduktor pracoval v optimálním režimu a aby se reprodukovaný signál nejvíce podobal tomu, co do soustavy přivádíme. Výsledná kmitočtová charakteristika soustavy by měla být vyrovnaná nejen v akustické ose soustavy, ale pokud možno i mimo ní. Vstupní impedance musí představovat bezpečnou zátěž pro zesilovač a neměla by být příčinou jeho přetížení a selhání.

Nastavení hlasitosti výškáče nalezneme zpravidla u komponentních reproduktorů, případně koaxiálních reproduktorů nejvyšších řad jednotlivých producentů auto-hifi. Zpravidla se je jedná o možnost nastavení útlumu, nebo zesílení výškového reproduktoru o -3/0/+3dB, jsou samozřejmě i výjimky, kdy jsou možnosti nastavení odlišné. Vzhledem k tomu, že každý posluchač má za atraktivní jiný způsob projevu výškového reproduktoru, je toto velice komfortní možnost nastavení zvukového projevu komponentních reproduktorů přímo na ucho posluchače.

Ochranu výškáče zpravidla naleznete v komponentních reproduktorech, a to přímo ve vyhybce. Slouží k ochraně před nadměrným zatížením. V praxi se tato ochrana projevuje svítivými efekty diod, žárovek, či doutnavek. V případě, kdyby mělo dojít k poškození výškáče, dojde ke spálení této ochrany, tudíž k přerušení obvodu do výškového reproduktoru!

Všeobecně lze zapojení biwiring nebo biamping použit pouze u reproduktorů, které toto zapojení umožňují. Mají čtyři terminály, dva na napájení výškového reproduktoru a dva pro napájení basového reproduktoru, z čehož je vždy jeden vstupní a druhý výstupní. Jejich výhybka je tomu tedy speciálně přizpůsobená.

Prvni a jednodušší je BIWIRING, v překladu dva dráty (vodiče).

Jedná se o to, že vodič vedoucí ze zesilovače je rozdvojen, většinou jsou dva kabely nasunuty do jednoho banánku nebo vidličky. Signál je tedy ihned za výstupem ze zesilovače rozdvojen a veden zvlášť pro výškový měnič a zvlášť pro basový měnič. Toto zapojení se dělá proto, aby nedocházelo k vzájemnému ovlivňování měničů parazitně vznikajícími signály v samotném měniči.

Složitější a finančně náročnější je BIAMPING, v překladu dva zesilovače (kanály).

V praxi jsou většinou na jeden předzesilovač připojeny dva výkonové stereo zesilovače. V praxi lze ovšem vysledovat několik odlišnosti. Za prvé pro majitele multikanálových zesilovačů existuje možnost zapojit biamping a tak využit 4 kanály pro stereo. Pro každý reproduktor se použijí dva SAMOSTATNÉ kanály, přičemž dělící frekvenci zabezpečí výhybka. Další možnosti, která umožňuje zkrátit kabely mezi výkonovým zesilovačem a reproduktorem, je použití vždy jednoho stereo výkonového zesilovače pro jeden reproduktor v biampingu (jeden reproduktor = středobas + výška). Toto zapojení se doporučuje, protože tak dosáhnete lepšího odstupu mezi levým a pravým kanálem. Jsou k tomu samozřejmě zapotřebí dva shodné koncové zesilovače. Dalším přiblížením dokonalosti je použití monobloků. Pro biamping bychom tedy potřebovali pro každý reproduktor (středobas a výška) dva, celkem tedy 4 monobloky.