Návrh výhybky reproduktorové soustavy je vlastně hlavním bodem návrhu reproduktorové soustavy. Výhybka určuje, jak bude signál rozdělen mezi jednotlivé reproduktory z hlediska kmitočtu i amplitudy. Umožňuje využít předností jednotlivých reproduktorů a potlačit některé jejich nectnosti. Musí být navržena tak, aby každý reproduktor pracoval v optimálním režimu a aby se reprodukovaný signál nejvíce podobal tomu, co do soustavy přivádíme. Výsledná kmitočtová charakteristika soustavy by měla být vyrovnaná nejen v akustické ose soustavy, ale pokud možno i mimo ní. Vstupní impedance musí představovat bezpečnou zátěž pro zesilovač a neměla by být příčinou jeho přetížení a selhání.

Nastavení hlasitosti výškáče nalezneme zpravidla u komponentních reproduktorů, případně koaxiálních reproduktorů nejvyšších řad jednotlivých producentů auto-hifi. Zpravidla se je jedná o možnost nastavení útlumu, nebo zesílení výškového reproduktoru o -3/0/+3dB, jsou samozřejmě i výjimky, kdy jsou možnosti nastavení odlišné. Vzhledem k tomu, že každý posluchač má za atraktivní jiný způsob projevu výškového reproduktoru, je toto velice komfortní možnost nastavení zvukového projevu komponentních reproduktorů přímo na ucho posluchače.

Ochranu výškáče zpravidla naleznete v komponentních reproduktorech, a to přímo ve vyhybce. Slouží k ochraně před nadměrným zatížením. V praxi se tato ochrana projevuje svítivými efekty diod, žárovek, či doutnavek. V případě, kdyby mělo dojít k poškození výškáče, dojde ke spálení této ochrany, tudíž k přerušení obvodu do výškového reproduktoru!

Všeobecně lze zapojení biwiring nebo biamping použit pouze u reproduktorů, které toto zapojení umožňují. Mají čtyři terminály, dva na napájení výškového reproduktoru a dva pro napájení basového reproduktoru, z čehož je vždy jeden vstupní a druhý výstupní. Jejich výhybka je tomu tedy speciálně přizpůsobená.

Prvni a jednodušší je BIWIRING, v překladu dva dráty (vodiče).

Jedná se o to, že vodič vedoucí ze zesilovače je rozdvojen, většinou jsou dva kabely nasunuty do jednoho banánku nebo vidličky. Signál je tedy ihned za výstupem ze zesilovače rozdvojen a veden zvlášť pro výškový měnič a zvlášť pro basový měnič. Toto zapojení se dělá proto, aby nedocházelo k vzájemnému ovlivňování měničů parazitně vznikajícími signály v samotném měniči.

Složitější a finančně náročnější je BIAMPING, v překladu dva zesilovače (kanály).

V praxi jsou většinou na jeden předzesilovač připojeny dva výkonové stereo zesilovače. V praxi lze ovšem vysledovat několik odlišnosti. Za prvé pro majitele multikanálových zesilovačů existuje možnost zapojit biamping a tak využit 4 kanály pro stereo. Pro každý reproduktor se použijí dva SAMOSTATNÉ kanály, přičemž dělící frekvenci zabezpečí výhybka. Další možnosti, která umožňuje zkrátit kabely mezi výkonovým zesilovačem a reproduktorem, je použití vždy jednoho stereo výkonového zesilovače pro jeden reproduktor v biampingu (jeden reproduktor = středobas + výška). Toto zapojení se doporučuje, protože tak dosáhnete lepšího odstupu mezi levým a pravým kanálem. Jsou k tomu samozřejmě zapotřebí dva shodné koncové zesilovače. Dalším přiblížením dokonalosti je použití monobloků. Pro biamping bychom tedy potřebovali pro každý reproduktor (středobas a výška) dva, celkem tedy 4 monobloky.